Delší dobu mi v hlavě zní jedna myšlenka:Jak nás ovlivňují očekávání druhých?A poslední dobou na to narážím čím dál častěji…

Když začnete svět kolem sebe pozorovat z jiného úhlu, začne vám docházet, v jakém chaosu jste vlastně žili. Věci, které se dřív zdály samozřejmé, najednou uvidíte jinak. A možná si položíte otázky:Jak jsem tohle mohla nevidět? Proč jsem se tak chovala?

Ale každé uvědomění má svůj čas. A každý si k němu dojde tehdy, kdy je připraven.

Co mají společného očekávání a my sami?Je to jednoduché:Chceme se zalíbit. Vyjít vstříc. Dělat věci, které by se měly, i když to tak necítíme.

Často přitom jdeme sami proti sobě. Po čase si na to zvykneme. Říkáme si: Přece to dělám pro druhého… nechci být ta špatná. Jenže… nakonec se v tom ztratíme. Začneme dělat věci, protože musíme – ne protože chceme. Bojíme se říct svůj názor. Volíme kompromis – jen aby byl klid. Ale je tohle skutečně v pořádku?

Ne. Není.

Pravda je jinde

Potlačujeme své touhy. A hlavně potlačujeme sami sebe.

Každý má jedinečnou cestu. A pokud se někomu nelíbí – je to jeho problém, ne náš. Druzí nám mohou říkat, co bychom měli, co se jim líbí, jak bychom se měli chovat…Ale to jsou jejich projekce. Ne naše pravda.

A co se stane, když si nastavíme hranice a prostě řekneme NE?

U druhého to může vyvolat reakci. Najednou mu zrcadlíme to, co sám nemá zpracované – i když si to vůbec neuvědomuje. A to je v pořádku. To už není náš problém.

Hranice nejsou sobectví

Je jen na nás, co druhým vůči sobě dovolíme. Když hranice nemáme, kdokoliv s námi může manipulovat. A pak přichází únava, vyhoření, ztráta směru – a často ani nevíme, z čeho.

Já jsem si to dlouho neuvědomovala. Byla jsem rozptýlená vším možným. Hledala klid venku, místo toho, abych ho našla v sobě.

Sebeláska je základ

Možná vám někdo řekne, že jste sobečtí. Že myslíte jen na sebe. Ale to je jedna z největších lží této společnosti. Sebeláska a pevné hranice – vůči komukoliv – jsou základ.

Když je nemáme, necítíme se dost dobří. Ale všechno začíná uvnitř nás –v tom, co si sami o sobě myslíme a co dovolíme. Protože vnitřní stav je alfa a omega všeho.

A možná právě tady to všechno začíná

Možná to není o tom, co od nás svět očekává. Ale o tom, co si dovolíme být, když se přestaneme přizpůsobovat. Dnes už vím, že moje hodnota nezačíná tam, kde mě druzí pochválí – ale tam, kde si dovolím být pravdivá sama k sobě.

Děkuju, že čteš.