Souvislosti, které se spojují v jeden obraz

To, co hledáš venku, už dávno žije uvnitř Tebe.

Když jsem začínala psát svůj blog, myslela jsem si, že je to jen pro mě. Možná pro někoho, kdo taky hledá svůj smysl.

Vhledy a zápisy pravdy, které mi pomůžou neztratit se v chaosu a dát formu tomu, co cítím.

Jenže včera se stalo něco, co mi hlava pořád nebere.

Jeden z mých článků se dostal dál…

Jako kdyby nebyl psaný jen pro mě, ale nesl v sobě kus pravdy, která je větší než já.

Bylo to, jako by se má vlastní slova stala součástí něčeho, co mě přesahuje.

A právě včera jsem pochopila, že ne každý to může chápat.

Pravdu uslyší jen ten, kdo je připravený probudit se z iluzí tohoto světa – ze lží, které každý den říkáme druhým i sami sobě.

Možná i Ty se ocitáš v situaci, kde vůbec nechceš být.

A jen tiše mlčíš a trpíš.

Ale věř mi – všechno můžeš změnit.

Máš své sny. Svá přání. Ale realita Tě brzdí.

Držíš se možná něčeho, co Ti vůbec neslouží.

A myslíš si, že si nezasloužíš víc.

Protože okolí to má stejně.

Protože myšlenky Ti našeptávají, že na to nemáš.

Protože strach z minulých zranění, které nemáš uzdravené, Tě stahují zpět.

A přitom by si zasloužily Tvou pozornost. Jen tak by ses osvobodil a cítil lehčeji.

Stačí změnit úhel pohledu.

Začít vidět pravdu, která vždycky byla uvnitř Tebe.

Napojit se na sebe, ne na někoho zvenku.

Ztišit mysl, která je hlučná.

A začít poslouchat ten vnitřní hlas.

Ten tu byl vždycky.

Už nějakou dobu hledám souvislosti.

Včera se mi otevřely oči – ale úplně jinak, než bych čekala.

Přišel další kousek puzzle, který jsem tak dlouho hledala.

Něco, co muselo přijít ve správný čas.

A to se stalo.

Je to začátek něčeho nového.

A není účelem hned vědět všechno.

Stačí jít za svým hlasem, který nás volá.

A nenechat se už ovlivnit strachy druhých lidí.

A ano – pravda bolí.

Bolí i mě.

Protože si říkám: Jak jen jsem to mohla nevidět?

Ale i to je součástí záměru.

Být slepá, dokud nepřijde ten správný okamžik - božské načasování.

Protože bolest je branou k probuzení a soucitu.

Možná i proto mi poslední dny vycházejí karty jako „šok z nového“, „transformace“ a „probuzení“.

A já si říkala: Vždyť už to mám za sebou. Co ještě může přijít, co přece nevím?

A ono přišlo.

Zase mě to posunulo dál.

A přesto si stále připadám, jako bych byla na začátku.

A tady si uvědomuju, v čem vlastně žiju.

Že to není „náhoda“.

Že to není jen moje.

Ale že skrze nás proudí vědomí, které má jasný cíl – probudit.

Připomínat nám, že Bůh není někde venku, ale je v nás.

V každém slově.

V každém pohybu.

V každém dechu.

Možná právě proto píšu.

Možná právě proto i Ty čteš tyto řádky.

Aby ses PROBUDIL.

Protože svět dnes potřebuje víc lidí, kteří se probudí ze spánku iluzí.

Potřebuje, abychom si dovolili být nástrojem toho, co je větší než naše hlava, ego, nebo strach.

A tak tu sedím, píšu a stále si říkám: nechápu, v čem to žiju.

Ale cítím, že je to pravdivé.

A že už to nemám držet jen pro sebe.

Protože každý z nás v sobě nese jiskru Boha.

A až si ji dovolíme vidět, pochopíme, že všechno, co hledáme venku, už dávno máme uvnitř.

Zkus začít přemýšlet jinak.

Nevěř všemu, co vidíš navenek.

Podívej se hlouběji.

Možná Tě napadne něco, co Ti otevře nový pohled.

Mně to smysl dává.

A když jsem si to dovolila, můj život dostal úplně nový směr.

A tak mi přichází jasné poselství: důvěřuj vedení shůry.

Naslouchej vedení uvnitř.

A dovol, aby Tvé srdce hořelo vášní.

Protože právě tehdy se stáváš světlem, které může inspirovat i druhé.

Děkuju, že jsi tady.

Znamenáš víc, než si myslíš... 💗