Když mysl ztichne, život začne být konečně slyšet.. Tyhle stavy bez myšlenek jsem zažívala už dřív, ale nebyly stálé. Každý den jsem trénovala soustředěnost a učila se vracet do přítomnosti. Po kurzu ale přišlo zvláštní ticho. Takové, které jsem dosud neznala. Všechno ostatní najednou znělo jen jako šum. Nebyla jsem schopná pustit si ani podcast, natož hudbu, ve které někdo zpívá. Tak moc mi to vadilo. Neměla jsem chuť si s kýmkoliv povídat. Moje nervová soustava očividně zpr

Nová identita nevzniká tím, že se staneme někým jiným, ale tím, že přestaneme opouštět to, kým už dávno jsme. Na tenhle článek jsem čekala tak dlouho. Ne proto, že bych nevěděla, o čem chci psát, ale protože pokaždé, když jsem chtěla začít, nedokázala jsem dát dohromady ani jednu větu. Po Procitnutí a období Mezi světy totiž nepřišlo další velké odhalení. Přišlo prázdno a s ním otázky: Tak to je jako všechno? Co teď? To opravdu nevím, co bude dál? Co dalšího mám udělat? Odpov

„Není okamžik, kdy víme všechno. Je to chvíle, kdy už nedokážeme dál předstírat, že nevidíme.“ Prázdno, které nebylo prázdné Když jsem vydala článek Mezi světy, myslela jsem si, že jsem popsala přechod. Až později mi došlo, že jsem ho teprve začala žít. Možná jsem si myslela, že se tím něco uzavře. Že po tom všem přijde jasnější směr, další inspirace, další krok. Ale místo toho pokračovalo ticho a prázdno. A zvláštní klid, ve kterém jsem se teprve učila žít. Dřív bych se možn

Nejtěžší krok není něco získat, ale pustit to, co už nejsem. Tenhle článek nevznikl za jeden večer. Vznikal postupně… několik dní. V plynutí jednotlivých dní, kdy byl každý úplně jiný – a přitom tak nádherný. Třeba v koupelně, tramvaji, venku, na zemi… kdekoliv, kde to přišlo. Minule jsem psala o momentu, kdy už nebylo cesty zpět… a tohle je to, co přišlo potom. Protože některé změny se nedají jen pochopit. Musí se prožít. Postupně integrovat všechno, čím jsem prošla. A pak p

Když přijde čas, duše už ví. Sedím v čajovně, ve které jsem nikdy předtím nebyla, a dopisuju tenhle článek, o kterém jsem jako obvykle netušila, o čem bude. Slova mi chodila už po cestě, až jsem se bála, že je zapomenu a něco vynechám. Teď se zastav. A skutečně vnímej. Bez hodnocení, bez toho, zda tomu rozumíš nebo ne. Zastav se a jen buď. Bez rolí, bez pocitu, že musíš něco dělat. Pusť si písničku a nech se unášet proudem. Dovol si zpomalit. Nic není důležitější než tento ok