Kroky do neznáma

Víra není o tom vidět cestu, ale udělat první krok i tehdy, když ji nevidíš...

Tuhle kartu jsem si vytáhla před pár dny. Dnes vím, že přesně vystihuje to, o čem píšu… integrace poznání. To, co k nám přichází, nemá zůstat jen jako myšlenka. Má se stát součástí našeho života.

Někdo by ani nevěřil, že tyhle texty píšu já. A někdy tomu nevěřím ani já sama. Protože nevím, odkud přicházejí. Jen vím, že musím psát – a to stačí.

Nepřichází to v ruchu a chaosu každodenního života. Přichází to v tichu. Nejčastěji v noci. V okamžicích, kdy svět ztichne a moje duše může konečně šeptat.

Tak vlastně vznikl i můj blog. Nevěděla jsem nic o tom, jak se tvoří stránky. A přesto jsem to zvládla – po nocích, podle návodů z internetu. Protože inspirace byla silnější než spánek. Není to dokonalé, ale je to moje.

Psaní není plán, ale proud. Slova přijdou sama – v koupelně, když si sednu na zem, nebo v okamžiku, kdy děti usnou a užívám si ticha. Někdy je článek hotový během pár minut, jako by ho někdo diktoval a já byla jen prostředníkem.

A stejně tak je to i se životem. Není to o kontrole, ale o důvěře. O tom, že i když nevidím cestu celou, udělám krok do neznáma. A pak další. A další.

Dlouho jsem slyšela, že „stačí věřit“. Ale až když jsem se ocitla v chaosu vlastní reality, pochopila jsem, co to znamená. Už to nebyla jen teorie, ale přímá praxe a test.

Víra není jen pozitivní myšlení. Je to rozhodnutí, že se nevzdám své cesty, i když okolní realita křičí opak. Že se nenechám vtáhnout do pochybností. Že se pokaždé znovu vrátím k tomu, co cítím uvnitř.

Je to trpělivost a vytrvalost. Není to ze dne na den. Ale když vydržíš, realita se začne měnit.

A já už to zažila – vím, že to funguje.

Všechno je jen nastavení mysli. Přijmout i své strachy, zranění a vše, co na sobě nesnášíme, podívat se tomu do očí a obejmout. A pak pustit. Nechat proudit život tak, jak má. Přijmout se a nestydět se za nic, protože to utváří naši jedinečnost.

Stačí jen pochopit, že není třeba bojovat a odmítat, protože tím bychom odmítali i část sebe. Je třeba vše obejmout v lásce, která vše rozpustí. Přijmout se kompletně takoví, jací jsme – i s těmi nedokonalostmi. Protože právě o tom to celé je. O nedokonalosti a přesto radikálním přijetí sama sebe. ✨

A když se kolem sebe díváš a vidíš „zlo“, nespravedlnost nebo bolest, zkus se na to podívat jiným pohledem. Často ten, kdo působí „zlým“ dojmem, je jen hluboce zraněný člověk. Nese v sobě neuzdravený vnitřní svět a jeho utrpení se odráží na okolí. Tvoří takovou realitu, protože jinou zatím nezná.

Ty ale nemusíš být tím případem. Nemusíš opakovat jeho vzorec. Stačí se rozhodnout a začít hledat pravdu v sobě – ne venku. 🌿

Protože všechno, co se nám děje, je jen odrazem našeho vnitřního nastavení.

Možná i ty právě procházíš něčím těžkým a nevíš, kudy dál. Věř mi, není to proto, aby tě to potopilo, ale aby ti to dodalo sílu jít dál.

Jak se říká – pokud chceme sílu, život nám pošle do cesty těžkosti. Protože když je překonáme, stáváme se silnějšími.

Každý okamžik má svůj důvod. I to, že se právě teď necítíš dobře. Já sama jsem to prožila – když se mi srdce lámalo na kusy, myslela jsem, že už není cesta ven. Ale byla. A dnes můžu vyprávět svůj příběh dál.

A třeba právě tenhle můj příběh dodá naději někomu, kdo to teď potřebuje slyšet. Protože i když jsi dole, není to konec. Je to start. Start k tomu, aby ses odrazil a zamířil ke hvězdám. ✨

Ať tě tvé kroky přivedou zpět k sobě.

S láskou

Orinaya