Volno není luxus. Je to návrat k sobě.

Když si dovolíš čas pro sebe, dáváš tím světu tu nejlepší verzi sebe.

Po šesti letech jsem měla poprvé 14 dní volna bez dětí.

A víte co? Byla to nejlepší dovolená mého života.🤭

Využila jsem ten čas na maximum – viděla jsem se s lidmi, na které jsem jindy neměla čas, a prakticky jsem nebyla ani doma.

Staré vzorce, které se ozvaly

V tuhle dobu „volna jen od dětí“ – a ne, neměla jsem dovolenou od práce – ke mně začaly přicházet věty jako:

Jak si můžu dovolit mít volno?

Jak si můžu dovolit nebýt s tak malými dětmi?

Jak si můžu dovolit někam chodit jen tak, jen proto, že konečně můžu?

A víte co? Byly to pouze staré vzorce chování.

Někdo si je nezpracoval, nepřekousl je – a vlastně je až nepochopitelné, že si vůbec můžu dovolit to, že odpočívám sama a dělám si, co chci.

Už mě to nepřekvapuje. Je to jen odraz očekávání druhých, podle kterých byste „měli“ dělat to či ono.

Je mi to úplně fuk, protože už to dokážu rozeznat.

Házet vinu na to, že jsem si něco dovolila, a přitom si sám sobě nedovolit… odsoudit… zaobalit slova do lží a tvářit se jako oběť. Neříct nahlas, co cítím. Nevyslovit pravdu. O tom to celé je.

Lidé, kteří nejsou naučení to vidět, to prostě takhle dělají.

Radši závidí, hledají viníka – a přitom je to tak jednoduché: uznat „já si to taky můžu dovolit, ale nechci.“ Jenže to by přece bylo moc sobecké.

Tohle jsou ta přesvědčení, která máme v hlavě.

Myslet pořád na ostatní, aby se měli dobře. Ale já? Já radši ne. Já se obětuju. To udělám líp. Jenže tím se zrazuju a lžu sama sobě.

Nemůžu se přece dát na první místo. Tam jsou všichni ostatní. Ne já.

Je smutné, když si někdo nechce nechat pomoct. Ale i to je jeho cesta.

Festival v Třebíči

Zúčastnila jsem se také nádherného celodenního festivalu v Třebíči, kde jsme dělali Access Bars. Bylo krásné vidět, jak lidé odcházeli spokojení.

Jeden z nejsilnějších zážitků jsem měla u paní, která během půl hodiny prošla celkem silným procesem. Vibrovalo jí celé tělo a konečně si dovolila pustit emoci, která jí už nesloužila.

Bylo nádherné vidět, jak se pak s manželem objímá a působili jako čerstvě zamilovaný pár. Seděli na trávě, hladili se – a my jen koukali s úsměvem na tváři. To je pro mě největší odměna.

Jak funguje manifestace

Poslední volné dny jsem si říkala, že bych brala ještě dva dny volna, abych nedělala vůbec nic. Říkala jsem to jen tak do větru, nemyslela to vážně. Ani to nešlo, protože se mi měly vracet děti.

A myslíte, že když něco říkáte, nikdo to neslyší?

Samozřejmě že ano.

Způsob, jakým o sobě mluvíme, o čem mluvíme a jak smýšlíme, je vibrace, která se nese a má svůj význam. Manifestujeme prakticky pořád – někdo nevědomě, někdo vědomě.

Takže hodinu potom, co mi přijely děti, mi začalo být špatně. Všechno mě bolelo. Já měla jiné plány a nakonec jsem skončila s horečkou v posteli. Nemohla jsem ani vstát. Nechápala jsem, co se děje – vždyť mi bylo fajn, a přišlo to z ničeho nic.

A pak mi to došlo.

Vždyť já si to zmanifestovala. Sama jsem říkala, že bych brala ještě dva dny volna, abych si odpočinula. A ano, říkala jsem to jen tak – ale několikrát. Protože jsem byla už opravdu unavená.

Tak mám, co jsem chtěla. Vyšší moc se neptá, jak si chcete odpočinout. Jen poslouchá. A pak se to stane – že musím ležet. A za dva dny jsem byla v pohodě. Jak to přišlo, tak to odešlo.

A já se fakt musela smát. Nakonec jsem dostala přesně to, co jsem chtěla.

➡️ Dávejte proto dobrý pozor na to, co říkáte a jak myslíte ⬅️

Všechno se projeví. A někdy úplně jinak, než by vás napadlo. Ano, i nepříjemnou cestou. Možností je plno.

Workshop na novoluní

Za pár dnů mě čekal transformační manifestační workshop na krásné novoluní. Byla to síla.

Tam jsme šli do hloubky všeho, co řešíme, a jak správně manifestovat a komunikovat. I zdánlivě neškodná negativní věta má svou sílu. Pokud ji někomu řeknete, může se jí chytit a uvízne mu v hlavě.

A jestli si teď říkáš - To jako mám myslet na všechno, co řeknu? Na každé slovo?

Odpověď je: ANO.

A v tom je to kouzlo – zvědomit si svoje myšlenky. Protože spousta lidí ani neví, co říká. Mluví bezmyšlenkovitě, jako by to nemělo žádný dopad. A ono má. Utváří to vaši realitu. Každým dnem.

Ano, je to práce. Já se to učím celý rok.

A jestli si někdo říká, že je to otrava, že to nezvládne?

➡️ Zvládne to každý, kdo chce.

Slova „to nejde“ neexistují. Jsou to jen limity v naší hlavě.

Proto začni vědomě používat tak silný nástroj, jaký máš přímo v sobě.

Nic to nestojí.

Ale musíš chtít.

Jinak se budeš motat stále ve stejné realitě, jakou znáš.

A tak ti nabízím malý krok:

💠 Zkus si zvědomit, na co myslíš.

💠 Zkus to pár dnů – i jeden den se počítá.

💠 Převažuje u tebe negativní, nebo pozitivní?

💠 Možná si všimneš něčeho, co se pořád opakuje.

💠 A pak zjistíš, že jsi vlastně našel všechno. 🌸

Děkuju, že jsi tady.