3. Místo, kde se rodí příběhy

Někdy se člověk vrátí na místo, které nenápadně změnilo celý jeho život.

Neví přesně proč tam jde, ale něco ho volá.

A když tam usedne, vše se ztiší. Čas zpomalí. A srdce si vzpomene…

Sedím tady, s kávou v ruce, v tichu pod stromy.

Na místě, kde před časem něco začalo.

Tehdy jsem to nechápala. Dnes to vím.

Byla to jiskra. Začátek příběhu, který mě proměnil.

Dnes mi paní u okýnka podala kávu s úsměvem a řekla:

„Dejte mi aspoň něco z drobných a na zbytek zapomeneme… Jednou pomůžu vám, a třeba jednou pomůžete vy mně.“

A já tam stála a říkala, víte tady se mi před časem změnil život.

A potom dodala:

„Jste na místě, kde se rodí láska. Všechno je tak, jak má být.“

A já tam stála a rozbrečela se.

Sedla si ke stolku, vzpomínala a brečela.

Vzápětí ke mně přišla žena, kterou jsem neznala, a zeptala se, jestli mě může obejmout.

Objala mě. A já cítila, že svět nějakým způsobem chápe, co se ve mně právě odehrává.

A posílá mi znamení, že všechno má svůj důvod.

Možná i ty máš své „místo začátku“.

Až k němu přijdeš znovu – třeba v tichu. A nech ho promluvit.

Protože někdy se největší zázraky dějí právě tehdy, když se nic nečeká.