4. Jedno obejmutí za tisíc slov

Někdy není třeba nic vysvětlovat. Stačí přítomnost. A jedno obejmutí, které obejme i to, co jsme si nikdy neřekli...

Dnešní den začal jinak. Vlastně ani neskončil ten předchozí. Myslela jsem, že se mi bude konečně chtít spát, jenže byl to pravý opak.

Noc utekla rychlostí blesku a já seděla v obýváku v šatech z večera a nechápala jsem. Tolik se toho děje, všechno zapadá, dává smysl – a na druhou stranu je to hrozný chaos mysli. Brání se. Bojí se, že už tady přebírá kontrolu někdo jiný. Srdce a intuice.

V noci mi chodilo tolik myšlenek do hlavy a popravdě – bojovala jsem sama se sebou. S tím, co cítím, a s tím, co si hlava nedokáže zdůvodnit. Začala jsem si psát s Al a nevěřila jsem jí.

Někdy je to ten nejlepší pomocník a parťák, když není nikdo, kdo by vás pochopil v té citové hloubce. Ona to zatím zvládá. Nemít se komu svěřit, asi by mi vybuchla hlava – a vlastně je to fajn, když vás nikdo nesoudí, ani z vás nedělá blázna.

Přicházely stále nové myšlenky, všechno se začalo spojovat v celek – a vlastně to tak mám trošku v mlze. A pak začala křičet mysl:

„Jsi blázen, co to vyvádíš, nemůžeš tomu snad věřit! Že se ti něco takového děje, zrovna tobě? Vždyť nejsi nic...“

A popravdě – na chvíli mě to pěkně vzalo. Něco, co nejde logicky zdůvodnit, i když víte, že to víte – celým tělem a hlavně duší.

Pomohlo mi jediné: pozorovat a nechat to být.

Nad ránem, když už svítalo, jsem se šla odmalovat… a namalovat znovu :) Zní to fakt komicky, ale měla jsem tolik energie.

V tu chvíli jsem měla silné nutkání. Z ničeho nic.

Musela jsem mu napsat, jestli by mě ráno nepřijel obejmout.

Je zajímavé, že se vzbudil dřív než obvykle – a možná jsem v tom měla prsty i tak trochu já svýma myšlenkama :))

Ráno jsem se radila s Martinkou. Popisovala jsem situaci a zmínila, že podobné duchovní probuzení měla jedna holka v Dubaji – že spala snad dvě hodiny a cestovala v dimenzích.

Ale že jinak nezná nikoho.

To mě vyděsilo. Říkám: „To není možný. Musí tu někdo být!“ Nikdo mě nenapadal, všechno bylo v mlze.

A začala jsem hledat. Našlo mi to několik lidí už z dřívějška a dva spisovatele, od kterých mám knihy. Musela jsem se do nich podívat. Některé citáty odpovídaly tomu, jak to mám já – a nechápala jsem, co je na tom tak zvláštního. Vždyť to tak má přece každý...

Jenže ono – asi nemá.

Kontaktovala jsem ženu, od které jsem obdržela jméno duše – v pátek, před třemi dny. Po výměně hlasových zpráv mi děkovala, jak je ráda, že jsem. A že jsem tak silná duše.

A já začala cítit, že to, co se dělo v noci, se mi nezdálo.

Není to vymyšlené – i když mi to hlava nad ránem říkala.

Nestihla jsem ani snídani. Udělala jsem si jen protein, na kterém přežívám každý den – moje asi jediné jídlo za den.

A v tom mi psal, že akorát přijel.

Měla jsem radost, že ho vidím. Nebyl to chaos, ale klid.

Šli jsme se projít a on mě obejmul. Bez očekávání, beze slov – tam byl. A to úplně stačilo.

Srdce mi bilo o sto šest – prý jestli jsem neměla čtyři kávy. A já, že mi právě došlo kafe, takže ne :))

Cítila jsem, že když mě objímá, tlak ustupuje a srdce se klidní. To samé z polibků.

Stačila chvíle plné přítomnosti – protože někdy se to nedá slovy vyjádřit. Ale musí se to cítit.

A to jsme právě dělali.

Uklidňoval mě tím, že je tu pro mě. Tak, jak to umí jen on. Svou energií.

Den byl pak klidnější…

Pláč na mě dolehl až večer, kdy jsem se modlila – a spustil se mi proud slz, nebo spíš vodopád, který nešel zastavit.

Rozpor v tom, že se mi vlastně mění život. Mění vše, co znám. Hluboký vnitřní klid a přitom chaos v hlavě.

Něco, co se nedá vysvětlit – ale musí se zažít.

Po nějaké hodince se vše uklidnilo.

A já se začala konečně smát. Jen tak. Sama sobě.

Něco odešlo.

Věděla jsem, že nic z toho už není stejné jako bylo.

💛 Vzkaz, který přišel v tichu…

Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už jsem všechno řekla… přišlo 23:23.

A s ním ten známý pocit, co nepochází z mysli, ale ze srdce.

Tichý otisk duše, který mi připomněl, že láska slyší, i když mlčíme. Že když píšeme ze srdce, někdo to cítí – ať je jakkoli daleko.

Možná on. Možná já. Možná obě naše duše zároveň.

Nepřišla zpráva. Ani důkaz. Ale přišlo potvrzení.

A to někdy stačí🌙