top of page

6. Den D – část 2

Aktualizováno: 30. 7.


ree

Zázračné potvrzení v každém kroku


Vzala jsem si taxi a jela na Kampu. Nechtěla jsem do MHD mezi hromadu lidí. Chtěla jsem na místo, které mě vždycky táhlo a kde se vždycky cítím dobře.


Když jsem seděla na lavičce a koukala na vodu, přišel za mnou cizinec a začal se se mnou bavit. Chtěl se mnou strávit poslední den v Praze. Po asi patnácti minutách říkal, jak je mu v mé společnosti dobře – a jestli nejsem umělkyně, že jsem krásná.


Začala jsem se smát a ze srandy mu odpověděla: „Třeba spisovatelka.“ :)

No a abych to shrnula – pán byl velice přítulný a tak mě Vesmír zkoušel. Jak zareaguju z nové energie.


A já to zvládla. Jasně jsem mu řekla, že tohle je přes čáru – a poslala ho pryč. Nakonec se mi i omluvil.

Byla jsem na sebe pyšná. Dřív bych se asi bála takhle ozvat – teď už mi to problém nedělá.


Hledala jsem klidnější místo, kde bych si mohla pustit portál od Hanky, který mě provází celou tu dobu. Když jsem místo našla a zapla ho, v půlce – u aktivace čísla 6 – začalo hrozně foukat. Jako tiché znamení, že se něco děje.


Po dokončení jsem mířila do kavárny, protože se schylovalo k bouřce – a já se tentokrát těšila. Na úplněk jsem si nechala udělat rituál – a první bouřkou se mělo všechno spustit.


Jen co jsem vešla do kavárny, začala bouřka. A já se smála. Konečně je to tady.


Dala jsem si jídlo a vodu. A další synchronicita – pán donesl ubrousek a na něm bylo napsáno:

„Pro Ty, kteří věří ve své sny.“


Jen jsem koukala. A ten ubrousek jsem si vzala domů – jako připomínku tohoto magického dne, kde jsou zázraky na každém kroku.


Po jídle už bouřka přestala. Vyšla jsem z parku a volala taxi. Stála jsem přímo vedle auta, které se mi celou tu dobu objevuje jako připomínka, že jdu správně.


Jdu o kus dál – a další, ale jiné barvy.


Cestou ze školky jsem ještě viděla andělská čísla všude kolem mě – na hodinách, na jedné SPZ… a pak opět stejné auto na křižovatce, a zastavilo přímo vedle mě.


Ten den – na to, jak začal – byl magický.

A já nepřestávám děkovat Bohu za tuhle nebeskou podívanou, které jsem součástí.


Děkuju za všechno.

Komentáře


Tady končí slova... a začíná šepot duše.

bottom of page