7. Vize duše

Po těch všech dnech jsem si říkala, že si dnes odpočinu a budu konečně pracovat, soustředit se.

Nešlo to, ani kdybych chtěla sebevíc.

Jediné, co jsem mohla, bylo meditovat a pustit se do Masterclass.

Vstoupila jsem totiž do komunity, která přesně zachycuje, co píšu tady – probuzení duše.

Pustila jsem se hned do programu VIP, přidala si ještě Masterclass na zázraky a tím jsem dnes začala – protože ty zázraky jsou všude kolem nás, jen se jim otevřít ✨

Mělo to asi 3 hodiny a netušila bych, že se tam dozvím věci, jak jinak lze vést byznys a marketing.

Ne z tlaku.

Ne z výkonu.

Ale z energie.

Proběhlo tam hodně zastavení a AHA momentů – a pak přišlo na řadu energetické čištění.

Pokud chcete být kouči nebo mentoři, musíte mít uklizeno. Ale hlavně v srdci.

Za tu dobu, co se o energie zajímám, jsem si myslela, že to bude taková ta klasika a aktivace, jakou znám.

To jsem se však velmi spletla.

Zavřela jsem oči a mentorka nás vedla. Krůček po krůčku – do vizualizace, do hloubky.

Řekla, že to bude tentokrát hluboké, že se bude jednat o energetické čištění srdce, že to cítí – že to máme společné a potřebujeme se toho pustit.

Popravdě, nečekala jsem vůbec nic, už jen proto, že to bylo online a ze záznamu.

Jenže… ona má fakt zvláštní schopnosti. Nacítila si i ty, kteří se na záznam teprve podívají.

No asi nepochopitelné. 🌀

Popisovala, co se čistí, co se děje… a tím se to spustilo.

Nemohla jsem se nadechnout.

Nebo jsem dýchala hrozně málo.

Nešlo to.

Tělo jsem měla jak přikované a i když jsem ležela v posteli, byla jsem někde úplně mimo – ale přesto jsem přesně cítila, co se děje přímo v srdci.

Zbavovali jsme se zátěže z rodů, linií, hromady různých vazeb a bloků…

Popravdě – byla to operace srdce. Ale energetická. Takovou, co jsem viděla na IG a myslela si, že už fakt neví, na co by tam nalákali. Hups - teď jsem to zažívala a to nečekaně.

Snažím se to nějak vyjádřit – ale přijde mi, že slova jsou málo oproti tomu, jak silné to bylo.

Totální rozklad mého srdce.

Tak to bolelo. 💔

A zároveň jsem věděla, že to musí pryč.

Protože to bylo hluboko v místech, kde jsme místo sebe dovolili druhým, aby nás zraňovali.

A já přesně věděla, že to je to místo, které mě bolí.

Myslím, že to má spousta z nás… když si k sobě někoho pustíme blíž.

Laskavým vedením jsme ten proces uzavírali – odpouštěli jsme. Sobě i všem.

Říkali jsme to nahlas – jako projevení svobodné vůle, že to tak vážně chceme.

A pak… přišly slzy. Proudily jak řeka.

Slzy odpuštění 🙏

Věděla jsem, že to nebyl žádný „ezo blábol“.

Ale něco hlubokého, co hlava nikdy nepochopí, ale srdce ví.

V tu chvíli se mi tak neskutečně ulevilo…

Spadlo toho tolik, že jsem se snad nikdy necítila líp.

Návrat zpět k sobě byl zvláštní po tak hlubokém procesu.

Cítila jsem se jiná.

Dala jsem si ještě jednu meditaci, aby to celé uzavřela a dokončila.

Nebylo nic krásnějšího než prostě jen být.

Bez očekávání.

Bez tlaku.

Bez myšlenek, bez budoucnosti, minulosti…

Jen tady a teď.

A přesto tak milovaná někým, kdo nás převyšuje 💫

Později večer jsem pokračovala v další Masterclass a totálně odpadla. Usnula jsem.

Vzbudila jsem se kolem jedné ráno a přišla na mě hrozná bezmoc.

Absolutně jsem nevěděla, co se se mnou děje.

Hlava to nepobírala – i když jsem uvnitř cítila, že je vše správně.

Logicky to ale nešlo zdůvodnit.

Cítila jsem se na dně.

Že nic z toho nemá smysl.

Že nechápu, co se mi ty poslední dny děje.

Spustil se pláč.

Prosila jsem Boha, modlila se, odevzdala se…

Protože už jsem neměla sílu 🕊

Všechny karty mi potvrzovaly, že mám jen věřit.

A že cesta se ukáže.

A to jediné mi taky zbylo – VÍRA.

Pustila jsem si hudbu a snažila se utřídit myšlenky.

A na to, že jsem si nevybrala playlist…

mi snad Vesmír odpovídal těmi písničkami.

Přesně načasovanými…

v 2:22.

Věděla jsem, že je to odpověď.

Na všechno, za co jsem prosila.

A tak jsem se zvedla a začala psát...

Tento text, co možná nedává smysl hlavou,

není o rozumu.

Je o pocitech.

A v tom jsem si uvědomila, jaké mám štěstí –

za práci, za šéfa, za kolegy.

Že jsem si mohla vzít volno,

že jsem našla pochopení a lidskost 🤍

A právě tehdy mi přišel nápad…

Že tenhle příběh možná předložím šéfovi na stůl.

Není to text o marketingu.

Je to text o lidskosti.

Pokud jsme firma, co staví na lidech…

Co dýchá jejich srdcem… co víc to může znamenat?

Být v ní člověkem. Se vším, co k tomu patří.

A tak se možná zrodila vize v evisions – že firma není jen o výkonu a stresu,

ale taky o příbězích, které za lidmi stojí.

Že tam mohou být i lidé, kteří něco takového prožívají –

a přesto to nikdo nevidí.

Že se můžeme odlišit tím, že budeme jiní.

A inspirovat. Třeba i další firmy, které věří, že úspěch stojí na něčem víc… než jen na číslech.

Tenhle text nevznikl z rozumu.

Vznikl z hudby, z dechu, ze slz…

Z víry, že svět může být lepší místo 🌍

Jako připomínka, že někdy není třeba říkat víc než pravdu.

A že někdy je právě pravda tím nejlepším obsahem, co můžeme nabídnout.

Děkuju, že tu můžu být.

Že můžu růst.

A že když moje duše řekla „ano“,

měla kde zaznít 💗