9. Nádech a výdech

Den začal zvláštně.

S tíhou na hrudi.

Se slzami v očích.

Jediné, co mě drželo, byla meditace a manifestace.

Jediné, co jsem dokázala, bylo jen být. Sedět, dýchat… a vydržet.

Ale nakonec – jako by se ve mně něco pohnulo.

Vydaly jsme se s Natálkou na procházku do města, na oběd, na kávu…

Jen spolu. Tady a teď.

Říkala jsem si, že je to poslední den, kdy se takhle cítím.

Jakoby něco ve mně tušilo, že se to láme.

Nevím proč… ale věděla jsem to.

🌿

V programu, ve kterém teď jsem, jsme měli za úkol udělat si radost – něco nad rámec běžného.

Něco, co bychom si jindy „nedovolili“.

A tak jsme vyrazily na nákupy.

A bylo to fakt fajn. Na chvíli nic neřešit.

Ten den se zrodil malý příběh – u jednoho šperku, který jsem si koupila.

Bylo to úplně kouzelné.

Znovu jsem si připomněla:

Když něco opravdu chceš, nepřemýšlej jak to přijde. Jen otevři prostor.

A ono to přijde.

Někdy úplně jinak, než bys čekala.

A přesně proto jsem se tomu musela zasmát.

✨

Večer jsem si pustila další Masterclass s mentorkou. Volalo si mě to.

Procházeli jsme energetickým čištěním.

A já se dostala do zvláštního stavu – jako bych mezi bděním a spánkem něco uviděla.

Myslela jsem, že jsem usnula…

Ale najednou – přesně v ten moment, kdy přišel ten průlom – jsem otevřela oči.

A věděla jsem, že tohle nebyl sen.

Byla to vize. Potvrzení. Jemné, ale silné ANO od Vesmíru.

Znamení, že jdu správně.

Hrozně zvláštní pocit...