A přitom stačí tak málo… Věř si!

Není to náhoda, že to čteš právě teď – možná je to i Tvůj den, kdy začneš věřit víc sobě, než hlasům zvenčí.

Celý týden jsem byla pod vlivem silné energie směřující k dnešnímu dni a magickému portálu 8.8 – Lví bráně.

Cítíš to v každé buňce těla… jemné vibrace ve vzduchu… a víš, že se něco přeskládává za oponou. Nedá se to popsat slovy, ale prostě to víš.

Tohle období mě nutilo hodně zpomalit a naladit se. Vychutnávat si přítomný okamžik tady a teď. Neřešit. Nebýt netrpělivá. Důvěřovat a nekontrolovat.

Využila jsem aktivační nahrávku na tento portál od Hanky. Doporučuji všem, kdo chtějí z této nejsilnější energie roku vytěžit maximum. Měli jsme si ji pouštět každý den – při prvním poslechu jsem cítila vibrace v celém těle, další dny se to už usadilo. A právě včera pozdě večer nám zpřístupnila i akceleraci, jako vstup do portálu.

Mohla jsem si ji dopřát těsně před půlnocí. Bylo to magické. Celých 13 minut jsem probrečela… a pokračovalo to i potom. Přicházely silné AHA momenty. Najednou jsem cítila u sebe babičku, tetu a snad všechny ženy z mé rodové linie, které už nejsou mezi námi. Teď, když to píšu mám stále slzy v očích – ty pocity se slovy nedají zachytit.

Jedno poselství z toho bylo jasné: ty ženy přede mnou si nevěřily. Nestály ve své pravdě. Byly potlačované, přizpůsobovaly se, protože neměly odvahu říct svůj názor. Mlčely jen proto, aby byl klid. A právě proto jsem tady já.

Nikdy jsem nechtěla mlčet jen proto, aby se nevyvolal konflikt. Nechtěla jsem zůstávat s někým z povinnosti, jen proto, že „by se to mělo“. Ale přesto jsem dlouho žila v režimu strachu – bála se, co kdo řekne, jestli mě budou mít rádi… a tak jsem potlačovala sama sebe. Uvnitř jsem byla roztrhaná na kousky. Nešťastná. Kupovala jsem si věci pro radost a doufala, že mi to přinese štěstí. Jezdila na nádherná místa, ale uvnitř bylo prázdno. Možná se v tom vidíš i ty – navenek vše dokonalé, ale uvnitř obrovský nesoulad.

Myslet si, že štěstí přijde zvenku, je iluze. Všechny odpovědi máme v sobě. Proto se lidé tolik bojí energetické práce – protože nemají odvahu podívat se do sebe. Na své bolesti a traumata. Myslí si, že jsou v pohodě – a přitom nejsou. A pak to svedou na „energii“ – protože je snazší být obětí, než převzít zodpovědnost.

Vidím to kolem sebe dnes a denně. Je to smutný pohled. Všechno je o uvědomění a rozhodnutí tvořit si život podle sebe. Dát se na první místo. Mít se rád. Věřit svým pocitům – protože ty nikdy nelžou.

Dnes už to mám jinak. Jsem napojená na sebe tak, že mi stačí jen pozorovat a vnímat. A poprvé po 35 letech můžu říct, že konečně žiju – a ne jen přežívám. Minulost je mou součástí, ale už mě nedefinuje.

Bude to rok, co jsem se na tuhle cestu vydala – a jsem sakra pyšná na to, co jsem dokázala. Ten dobrý pocit mi nikdo nevezme.

Možná i Ty teď stojíš před rozhodnutím. Bojíš se, co by bylo, kdybys vyslovil svou pravdu. A víš co? Ulevilo by se Ti. Našel bys svobodu. Nebude to snadné, ale život máme jen jeden – a je škoda ho promarnit v iluzi, že „někdy jindy“ přijde správná chvíle.

Nečekej na záchranu zvenčí. Tu práci musíš udělat Ty sám.

Nepíšu to pro uznání, ale proto, že jsem si tím prošla. A vím, že to dokážeš taky. Věř si. Věř svým pocitům. Naslouchej. Neodsuzuj. A pamatuj – tohle není soutěž o to, kdo je lepší. Tohle je návrat k sobě.

Rozhodnutí je na Tobě. Nikdy nebude „ta správná“ příležitost. Máš jen tenhle okamžik – a ten tvoří Tvou budoucnost.

Někdy žijeme pro hrstku vody, která nám proteče mezi prsty… místo abychom žili pro celý oceán.

A to je škoda, nemyslíš?

Vím, že to dokážeš.

Děkuju.